Některá klimatizační zařízení jsou však konstruována tak, že dokáží vzduch, přicházející do místnosti v létě ochladit a v zimním období pak ohřát. Klimatizační jednotka je však schopna provádět i další úkony, napomáhající ke zlepšení celkové kvality vzduchu. Kvalitní jednotka dokáže provádět výměnu znečištěného vzduchu, jeho ochlazování nebo ohřev, filtraci a ionizaci pro odstranění prachu a alergenů z ovzduší,  dle místních podmínek může vzduch zvlhčovat a v neposlední řadě jej dokáže i provonět. v zimním období může nahradit funkci  přímotopu. Důležitým hlediskem při výběru klimatizace je tepelná zátěž místnosti, která je ovlivněna mnoha faktory . Podstatná je zde třeba  orientaci místností vzhledem ke světovým stranám, velikosti a umístění oken, instalace žaluzií , konstrukce obvodových stěn místnosti  a také počet osob v domácnosti . Podle výše tepelné zátěže se určuje výkon klimatizace.Klimatizačních zařízení je velké množství a odlišují se od sebe různým typem provedení a funkčními  vlastnostmi.

Podle možnosti přemisťování je rozdělujeme na

- pevná , určená pro trvalé používání v jedné místnosti,
- mobilní , která se mohou přemísťovat mezi jednotlivými místnostmi

Pevnou klimatizaci tvoří vnitřní jednotka složená z výparníku a ventilátoru a vnější jednotka, zahrnující kompresor a kondensátor . Vnější jednotka , umístěná na venkovní části objektu je propojena izolovanou hadicí s vnitřní jednotkou a zajišťuje ochlazování vnitřního prostoru. Na venkovní jednotku může být  napojeno i několik vnitřních jednotek.

Mobilní klimatizace nevyžaduje speciální montáž, je poměrně lehká a můžeme ji snadno  přemístit. Náklady na pořízení se pohybují okolo dvaceti tisíc korun. Její výkon je však ve srovnání s klimatizací pevnou nižší a vzhledem ke způsobu instalace , který  je doporučován výrobci ( vysunutí hadice pro odvod odpadního vzduchu z mírně otevřeného okna nebo provrtání díry pro hadici do zdi ), je celý systém v podstatě neúčinný. Nevýhodou je také poměrně vysoká hlučnost, která může na uživatele působit nepříznivě.

Podle místa umístění rozdělujeme na

- okenní , která  jsou přímo zabudována v oknech klimatizovaných místností
- nástěnná , jsou umístěna na stěnách klimatizovaných místností,
- podstropní, připevněné na vhodném místě stropu,
- podokenní, umístěná na zemi v místě nejvýhodnějším pro správnou funkci
- kanálová – jsou zabudována v mezistropním prostoru

Podle konstrukce se dělí na

- klimatizační zařízení dělená na vnější a vnitřní část
- klimatizační zařízení tvořící jeden celek – tzv. kompaktní

Podle rychlosti vzduchu rozeznáváme

- nízkotlaká zařízení
- vysokotlaká zařízení

Podle teplonosného prostředí dělíme na

- vzduchová zařízení, kdy vzduch je nositelem tepla a úprava vzduchu probíhá mimo  
klimatizovaný prostor
- vodní  zařízení , kdy předávání tepla zajišťují  ventilátorové konvektory
- kombinovaná  zařízení  – kombinace vzduchového a vodního zařízení


Při používání klimatizace je nezbytné brát v úvahu zdravotní hledisko. Při velkých teplotních rozdílech mezi venkovní a vnitřní teplotou je vystaven organizmus nepřiměřené zátěži a může docházet k různým zdravotním komplikacím ( nachlazení, bolesti hlavy apod. ). Optimální  rozdíl vnitřní a venkovní teploty je pět stupňů  maximální hranice je osm stupňů.